Jdi na obsah Jdi na menu
 


Procházka ze Samčanky na Javořinku a do Bílé – dne 5.7.2014

6. 7. 2014

Po týdnu pobytu v rachotu a oblacích prachu jsem se přidal na tuto vycházku.Prostě jsme  utekli do přírody a klidu.Samozřejmě taky k partě skvělých lidí.

Vyjeli jsme  vlakem po osmé hodině s přestupy v O-Kunčicích a Frýdlantě nad O. do Ostravice.Po výstupu nás čekalo překvapení.Na Ostravici foukal velmi silný vítr a bylo chladno.Všichni se balili do dalšího oblečení a modlili se aby bus přijel včas.Busem jsme  projeli okolo přehrady Šance a na zastávce Samčanka jsme vystoupili.Je to ve Starých Hamrech.Zdejší  občerstvení byla zavřená a tak jsme se  vydali na cestu.Taky jsme museli odložit oděvy navlečené na Ostravici,zde byl klid a sluníčko hřálo.Kousek cesty kopíroval hlavní silnici ,ale pak jsme odbočili vpravo a po modré značce jsme se vydali směrem na Javořinku.Postupovali jsme cestičkou,která je lemovaná  obrázky malířky Pepinky.Vyzdobila v minulosti tuto cestičku pro děti,které denně chodily z osady Javořinka do školy ve S.Hamrech za každého  počasí.Paní Pepinku jsem znal od dětství (svého).Plným jménem se jmenovala Josefa Tomášková (*1905)a bydlela ve stejném domě v Ostravě – Mar.Horách jako já.Jejím životním partnerem byl pan Jan Franěk u kterého bydlela.My kluci v okolí jsme ji jinak než paní Franková  až do doby puberty jinak neříkali.Pak rezolutně prohlásila,že ji musíme říkat Pepinka.Některé děti ze sousedství jezdily na prázdniny na chaloupku U Pepinky.Naposledy jsem byl už se svou rodinou na Javořince asi před 30 léty.Pepinka už byla nemocná.Její partner se o ní staral až do konce.Pak už dost často pobýval v Ostravě,kde jsme se občas vídali.Bohužel ani Jenda jak jsme mu říkali nežije.

Naše skupinka stoupala cestičkou a nepohrdla posezením  na lavičkách u obrázků.U studánky jsme se posilnili a při vstupu do osady Javořinka jsme zahlédli mimo několika stavení nádherně kvetoucí  louku.Zprvu jsme nevěděli co dříve fotit.Taky výhledy do okolí byly nádherné.Najít dnes chatu U Pepinky už  je těžké.Nový majitel její podobu trošku mění dle svého a tak i malůvky zmizely.Ta tam je doba,když se zde zastavil pocestný,bylo mu nabídnuto občerstvení ,dokonce se vedla kniha návštěv a  až při odchodu zjistil,že není v pohostinství,ale na soukromé chatě.Jó časy se mění.

My jsme  vystoupali nad chatovou oblast a při informační tabuli zasedli ke svačině.Byl zde houbař,který už měl nasbíráno něco v košíku.Naši trošku závistivě koukali.Po jídle jsme už jen sestupovali až do obce Bílá.Místy to byla kamenitá cesta,ale zvládli jsme ji.V Bílé nás přivítal dětský areál a vedle opravený a přejmenovaný hotel Bauer.Je nutno říci,že je opravdu hezky.Téměř po 7 km jsme už měli chuť si dát v tom horku pivečko a všem chutnalo.Poseděli jsme nějakou dobu a najednou začalo lít.Schovaní pod velkými deštníky v zahrádce i někteří  v prostoru hotelu.Po dvaceti minutách bylo po dešti a vše se pomalu vracelo do normálu.Nejvíce si užívaly děti,které s hadry utíraly minikáry a další zařízení aby mohly pokračovat v zábavě.Naši toulaví turisté se trošku prošli po okolí ,fotili a čekali na příjezd busu,který nás odvezl do Ostravice.Tady jsme ochutnali kafíčko a sledovali závěr hry Petry Kvitové a jeji vítězství.Pak už jen nastoupit do vlaku a hurá domů.Celou akci naplánovala a vedla Anička.Snad se všem 13 účastníkům výlet líbil a ušlých 7 km je nezničilo.Já si oddechl od náročné rachoty a trošku provětral hlavu i plice.Tak příště pokud to vyjde naschle.Jarda.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář