Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme jeli na kontrolu ke Krakonošovi do Vysokého nad Jizerou.Ve dnech 22.8.-29.8.2013

1. 9. 2013

 O vše se postarala naše kamarádka a přítelkyně i turistka Jana. Vytvořila imaginární cestovní agenturu Jussa a pozvala nás na výlet do Vysokého. Zajistila ubytování u dcery. Zúčastnili se Jana, co by vedoucí a dále Anděla, Anička, Jarka, Majka, Kája, Jarda a vnuk David. Ve Vysokém se připojil ještě vnuk Péťa. Termín byl stanoven od 22.8 – 29.8.2013.

 Je čtvrtek den odjezdu. Havířov se halí do mlhy a my se sjíždíme na vlakové nádraží. Kromě Andělky mají všichni „ lodní „ kufry. Jmenovaná Andělka má zázračnou tašku a dokáže do ní vložit nemožné o čemž nás několikrát přesvědčila. K údivu všech přichází i Vladimír s manželkou. Po pozdravení, nás ujistil, že jede jen k lékaři do Ostravy. Přijíždí Regiojet nastupujeme a vlak uhání směrem na Pardubice. Nálada je výborná a všichni se těšíme co pro nás i na nás CA vymyslela a připravila. Čas utekl jako voda a je nutno v Pardubicích přestoupit na rychlík směr Liberec. Po dvou hodinách vystupujeme v Semilech a kousek se přesunujeme po svých na autobusové nádraží. Do odjezdu busu máme čas a tak někteří ochutnají místní pivní mok a následuje odjezd do Vysokého. Po 13 hodině jsme ubytování a jdeme na oběd do místní restaurace. Následuje prohlídka a seznámení s Vysokým.

 Odpoledne jsme slíbili, že zajdeme povzbudit Péťu na fotbalový zápas. Hrál s číslem 8. Po zápase jdeme na prohlídku okolí. Občerstvili jsme se v restauraci Šachty a vrátili se na penzion. Dnes poprvé uleháme do postelí a náš spánek je lehký. Co čtvrt hodiny nám zní odbíjení kostelních hodin. Určitě si zvykneme.

Pátek ráno a všichni vyprávějí, jak přečkali první noc. Zdá se, že nic moc. Rychle snídaně a vyrážíme směr Zlaté návrší. Doprava je busem. Vystupujeme a je hned poznat, že jsme na horách. Fouká silný a hlavně studený vítr. Navlékáme teplejší věci a vyrážíme k mohyle Vrbaty a Hanče. Je zde na památku dvou lyžařů, kteří zahynuli při závodě. Fotíme a obracíme se zpět dolů, odkud pokračujeme směrem na Labskou boudu. Cesta je příjemná a ubíhá rychle. Stačíme si prohlédnout Pančavské vodopády i Ambrožovou vyhlídku. Po oddechu  pokračujeme k pramenu Labe. Počasí se trošku kazí a na vrcholech se objevuje mlha. Modlíme se, aby nebylo hůř. Při prameni Labe vše dokumentujeme a jdeme dál. Směr Labská louka, U čtyř pánů a k Růženčině zahrádce. Modlení zabralo a počasí ukazuje vlídnou tvář i sluníčko jako bylo na začátku dne. Od této zahrádky jdeme na Dvoračky, cesta klesá a to je „záhul“ na naše kolena. Poslední úsek je pro některé opravdu těžký. Konečně jsme na Dvoračkách, kde se posilňujeme i osvěžíme. Následuje 5 km úsek klesání do Rokytnice nad Jizerou. Poslední zastávka je na Starém mlýně. Je znát, že jsme si sáhli hluboko do svých sil. Přijíždí bus a my se vracíme domů na ubytování. Ještě není konec všemu. Dnes máme domluvenou prohlídku místního Krakonošova divadla. Divadlo se připravuje na sezónu a jsme protažení celým zázemím divadla. Ukázali nám i loutkovou scénu a mnozí vyzkoušeli vodit loutky. Taky skladem rekvizit, šatů, klobouků i propadlem. Tak jako končí den tak i my končíme prohlídku a jdeme posedět opravdu jen chviličku do hospůdky a rychle spát, ráno nás čeká další cesta. Dnešní vycházka byla dlouhá 14 km.

 Sobotní ráno je nádherné a my už dostatečně vyspaní. Snídaně a jdeme jen kousek do vedlejších Sklenařic. Cestou obdivujeme přírodu a nedaleké hory. Původní záměr byl , že se zde ve vyhlášené hospůdce Mexiko naobědváme. Bohužel už se tady nevaří a je nám doporučeno jít kousek dál. Prý jen půl hodinky. Byla to delší půlhodinka a do kopce úvozem po kamenech. Najednou se před námi ukázala chata s názvem NA PERLÍČKU PRDEK. Název divný, ale kuchyně výborná. Opravdu si všichni pochutnali a ještě vymysleli lepší zpáteční cestu – hezky po louce. Po návratu domů, máme domluvenou kulturu. Přišla nám povyprávět místní rodačka nějaké poudačky v místním nářečí. Pobavila nás a my při tom všem zapomněli na únavu.  Honem na kutě, ráno opět pochodujeme. Vycházka měřila 10km.

Neděle ráno, žádné vylehávání v posteli. Snídaně a busem do obce Příkrý. Jméno obce je výstižné. Cesty opravdu příkře klesají, aby mohly opět stoupat. Zhruba po 5 km jsme u kostela v Bozkově. Měli jsme snahu na tabuli začátku obce Bozkov přidělat háček a jít na rum (Božkovský tuzemák). Neměli jsme rum ani křídu. Nakoukli jsme do kostela, kde probíhala mše, a proto jsme nemohli vystoupat na věž.  Stihneme navštívit infocentrum, vše orazit a vypravit se k jeskyním. Zde je konečně nějaké občerstvení a hlavně otevřené. Část účastníku jde na prohlídku Bozkovských dolomitových jeskyní, zbývající posedávají na lavičkách a čekají. Dveře z jeskyní se otvírají a návštěvníci jsou opět mezi námi. Vydáváme se zpět do obce, abychom poobědvali. Místo najdeme v Dřevěnce, ovšem na hotovky čekáme déle než hodinu. Před námi je ještě zhruba 8 km a počasí mění. Zatahuje se obloha a fouká vítr. Procházíme polními cestami a všude kolem nás probíhá sklizeň obilí.  Cesta vede části přírodní rezervace údolím Vošmendy. V obci Roztoky nás zaujme nabídka prohlídky vodního mlýnu. Odkláníme se z trasy a míříme ke mlýnu. Prohlídka proběhla v pohodě, ale závěr byl podpásovkou. Mlynář (81) nás bez seznámení s cenou před prohlídkou obral o 50 –ti korunu na osobu a bez vstupenek. Máme ponaučení – nelez tam kde nevíš za kolik to je. Venku už začíná mrholit a my jdeme lesem po zelené značce k domovu. Rozpršelo se a nálada se blíží k nule. Konečně civilizace jsme ve Staré vsi u hospůdky U Lípy. Po osvěžení je líp a my se vydáváme k domovu. Už to není daleko. V tom přijíždí lékařská služba, nakládá a odváží naše 4 členky na ubytování. Zbývající členové už dojdou v pořádku poslední 2,5 km. Tento den máme za sebou 15 km. Ještě je nutno vysvětlit odvoz. Dcera Jany je lékařka a původně přijela pro Péťu a pak nastala změna.

Pondělí se jelo do Jilemnice. Úvodem jsme navštívili Zvědavou uličku, kde jsme obdivovali staré chaloupky. Byly upravené, vyzdobené, zkrátka nádherné. Prohlédli jsme si i městečko, navštívili zámeckou zahradu. Poseděli na náměstí i v hospůdce a dali kávičku v cukrárně pod zámkem. Nevynechali íčko,prošli nemocnici a obdivovali hotel SUMO, před kterým byla dřevěná socha zápasníka sumo v nadživotní velikosti. Vše jsme nafotili a užívali nádherný den. Byla to taková oddechovka. Po návratu do Vysokého jsme ještě zašli na prohlídku betlému. Dnes jen 9 km.

Úterý je den s výletem do Harrachova. Tak tedy ráno snídaně a honem na bus. Jedeme jen do Tanvaldu, odsud vlakem po stejné trati kudy jezdi zubačka. Z nádraží hezky pěšky na začátek (nebo konec) Harrachova. Je zde sklárna i pivovar. Nakoukli jsme do pivovaru, ochutnali tmavé pivo František. Navštívili prodejnu skla a po oddechu jdeme přes město k Mumlavským vodopádům. Město kudy procházíme, tvoří většinou jen hotely, penziony a jiné ubytovací budovy. Samozřejmě restaurace, kavárny, cukrárny a podobné zařízení, kde je možno trávit volný čas. Taky mnoho obchodů se sportovním vybavením. Občas do některého nakoukneme a jdeme dál.  Docházíme k odbočce na vodopády a po nějaké době jsme u cíle. Jsme nadšení z pohledů na vodopády i okolí. Samozřejmě vše dokumentujeme foťáky. Doma bude na co koukat i vzpomínat. Vydávám se sám ještě o nějakou stovku metrů výš proti proudu říčky Mumlavy a fotím. Následuje malý odpočinek a rozhodnutí, že se na zpáteční cestě někde v Harrachově naobědváme. Podařilo se nám najít slušný podnik, kde celá skupina usedá ke stolu. Po jídle zvažujeme co dál. Pozorují, že už to není v klidu a tak si myslím, že ponorková nemoc startuje. Zbytečné hašteření zda jet domů nebo ještě navštívit cukrárnu a dát si kafe. Hold ponorka vzniká vždy u skupin lidí. Snad brzy pomine. Musíme něco vymyslet. Usedáme do venkovní zahrádky na kávičku, někteří jen sedí bez a zanedlouho přijíždí bus, nasedáme a jedeme domů. Musíme ještě v Tanvaldu přestoupit a hurá jsme ve Vysokém. V nohách máme 10 km.

 

 

Středa je den závěrečný. Včerejší „ponorka“ je snad za námi. Vypravujeme se na „malou“ procházku. Jdeme do okolních polí cestou Zdeňka Róna. Zastavujeme u lánu Vysockého zelí. Jde o zvláštní odrůdu. Zelí netvoří klasickou kulatou hlávku, ale tvoří takovou pyramidu. Prostě základ stejný, ale směrem nahoru roste do špičky. Možná je lépe napsat, že tvoří kužel. My pokračujeme k Dykove skále. Následně jdeme ke zřícenině středověkého hradu – Nístějka. Cestou lesem se daří najít nějaké houby. Na zpáteční cestě se daří Jarce a Kájovi nalézt i větší kousky. Ani jsme se nenadáli a jsme ve Vysokém a máme v nohou 8 km. Jdeme na oběd a po obědě nakupujeme v cukrárně zákusky a doma je hostina. Kávička, pohoda a hlavně klid. Je domluveno na večeři udělat vaječinu s houbami. Ženské se o vše postaraly. Odpoledne už vše balíme, vždyť už zítra se jede domů do Havířova. Musím se ještě vrátit k minulým dnům a stravě. Jeden večer pro nás uvařila Jana Krkonošské kyselo ze „živého“ kvásku, který zakoupila ve vedlejší pekárně. Všem chutnalo. Po večeří se jdeme naposled projít po okolí penzionu a po návratu rychle na kutě. Ráno se vstává okolo půl páté. Dnes 9 km.

Čtvrtek jedeme domů. Busem do Semil, vlakem do Pardubic a pak „žluťáskem“ do Havířova. Vše jednou končí a náš výlet končí okolo 13 hodiny výstupem z vlaku v Havířově. Prožili jsme týden spolu, snad vzpomínky budou hezké pro všechny. Viděli jsme hory, zažili legraci i trošku ponorku, ale bude vždy na co vzpomínat. Máme spoustu fotek i vzpomínek. Děkujeme naší CA Jussa za vše. Nutno taky poděkovat její dceři za ubytování a já děkuji všem účastníkům, že to se mnou vydrželi J.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Deníček

Anděla, 2. 9. 2013 8:15

Jana mi poslala odkaz na deníček.
Můžu jen souhlasit s Janou, že na fotky se moc těšíme a povídání patří k tomu.
Moc se mi to líbilo a nedivím se Aničce, že trochu remcá, protože tolik fotek popsat a k tomu ještě povídáni, to zabere hodně času, ale vyplní nám to čas, po který se nevidíme a vlastně jsme pořád v kontaktu.
Ten týden v Krkonoších byl nádherný a nevím, jak ostatní, ale já budu dlouho vzpomínat.
Mně dokonce ty kostelní zvony chybí a určitě budu chtít zprovoznit staré, bicí hodiny.

Deníček

Jana, 1. 9. 2013 22:29

Dříve jsme byli nedočkaví na fotky z našich výletů,dnes už jsi to dotáhl k absolutní dokonalosti a máme to i popsané.Moc se mi to líbí a když někdy za pár let zestárneme ,můžeme si zavzpomínat. Díky...